MĚSTO NEBESKÉHO OHNĚ

a malé ohlédnutí za sérií Nástroje smrti

Cassandra Clare

Sebastián vytvořil Pekelný pohár a každý, koho donutí se napít Lilithiny krve smíchanou s tou Sebastiánovou, přijde o duši. Stane se z něj zvrácený nelovec stínů, který přijde o všechno: o trvalé runy, o již zmíněnou duši, o rodinu, o přátele, o vůli. S pomocí takto přeměněných lovců útočí na Instituty světových metropolí: Los Angeles, Berlín, Bangkok,.. Jediný Institut, který jeho útoku odolá, je Londýn.

Emmě během dne, kdy proběhl útok na ten v Los Angeles, zemřeli rodiče. Sebastián navíc proměnil jeho ředitele, a odvedl si bratra jejího kamaráda, Marka Blackthorna. Spolek po masivních útocích přikáže evakuaci do Idrisu. MImo to také pozvou zástupce podsvěta. A ti jsou jím uneseni...

Clary, Jace a mladí Ligtwoodovi vědí, že Sebastiána nelze vystopovat. Utíkají proto na Zakletý dvůr, kde požadují od královny možnost vejít do Edómu, démoní říše. Ví, že tam najdou pohřešované zástupce.

Ale když po několika dnech chůze světem bez života uvidí město, zažijí šok. To město je staré, mrtvé Alicante...

Jednoduše wow. Teprve poslední díl mě dostal na kolena: už jenom tím, že byli v jiném světě, v jiné dimenzi... Jednoduše nemám slov. Musíte přečíst, jedině tak pochopíte. Lidé říkají, že vždy vedou první díly, ale teady to není pravda. Jasně 10/10.

Pamatuju si, že po Nástrojích smrti jsem sáhla zničená Skleněným trůnem, kterému jsme nerozuměla. Hned na prvních stránkách jsem měla pocit, že jsem našla knihu, která mě dostane na kolena.

To se skutečně stalo, ale až v posledním díle. Když se podíváte na moje recenze této série, víte, že jsem s ní ještě do čtverky moc spokojená nebyla. Aritmetický průměr této série je 9,8 z desíti, díky poslednímu dílu. To je velmi dobrý výsledek. Obecně se ale o Nástrojích smrti dá říct, že jsou lepší až v pozdějších dílech. Příběh mi tehdy z nějakého důvodu připomínal Harryho Pottera, první díl dokonce i Stmívání. Víte, ještě v první kapitole vypadal ten příběh jinak než ostatní díly, byl takový, jakoby tajemnější. Démoni se ještě v první kapitole uměli přeměňovat na lidi, což se vlastně už nikdy potom nedělo a bylo to opravdu škoda (Sebastiána nebo, chcete-li Jonathana, nepočítáme, protože má v sobě i krev lovců stínů). Prostě to... bylo jiné.
Kdybych měkla vyjmenovat úplně nejkouzelnější okamžiky, byla by mezi nimi vražda prvního démona v Pandemoniu. Jaceova pohádka o sokolovi a jeho citát o tom, že ,,... milovat znamená ničit a být milován znamená být ničen." Rafael, který donesl umírajícího Simona k branám Institutut. Edóm.

Na příběhu se mi ale líbilo také to, že byl psaný ve stylu jednadvacátého století. Autorka se nebála udělat ze tří postav menšinově orientované a zvýraznila také přístup lidí a Spolku k tomu. Homofobie, která má své místo ve středověku, je stále aktuální téma a všichni, kdo něco od autorky

něco četli ví, že lovci stínů jsou poněkud zastaralí. Víme, jak bere Spolek jinak orientované bojovníky boží: Když už se to stane, tak o tom nemluvíš. Také vím, jak reagoval Robert Lightwood a Patrick Penhallow na to, že jejich děti se ve vkusu odlišují: Robert Aleka nenáviděl a pro Patricka skončila Alinina větev rodu Penhallowových, nezávisle na ton, že se Robert Alekovi omluvil.
Možná se budete divit, ale v knize byly také viditelné narážky na podsvěťany, ovšem důvtipný člověk ví, že to poukazovalo na rasizmus. Ano, vím, že do Institutů nesmějí vstoupit, protože jejich půda je posvátná, ale povšimněme si, jak Jace nebo Alek Simona oslovoval: upíre.
Těžko říct, jestli toto autorka do příběhu dala úmyslně či nikoli, každopádně tím se tato kniha liší od ostatních: ač se v ní objevují biblické příběhy, starší než náš letopočet, jakýmsi jinotajem tam autorka rozebrala stále moderní a důležitá témata. Snad je to tím, že podle Bible má každý s jinou orientací raději žít sám a zůstat v celibátu, snad autorka chtěla jen punc jednadvacítky či je tam vložila omylem.
Každopádně, s autorkou tímto rozhodně nekončím. Přede mnou jsou Pekelné stroje a Paní půlnoci, na kterou si také posvítíme.

Buďte ve střehu a pozor na démony...