JAKÝ BYL LETOŠNÍ HUMBOOK

Letošní Humbookfest byl velmi očekávaným setkáním fanoušků YA knih. Konal se v Meet Factory v Praze na Smíchově. Měla jsem tu čest potřást si rukou s Jenny Han (série Všem klukům, které jsem milovala, Oko za oko, které píše se Siobhan Vivian), Joelle J. Charbonneau (série Univerzita výjimečných, Stačí jen chtít) a Anitou Grace Howard (série Šepotání). Z českých autorů přijeli Vilma Kadlečková (série Mycelium), Ladislav Zibura (Pěšky mezi buddhisty a komunisty, 40 dní pěšky do Jeruzaléma) a Martin Bečan (Kaziměsti).

Každému autorovi byla věnována (s výjimkou M. Bečana, ten měl půlhodinu) hodina, během které odpovídal na otázky od Humbooku a nakonec i od fanoušků. Poté jsme se společně vyfotili a čeští autoři měli autogramiádu, zahraniční až od půl sedmé a měli dvě hodiny. 

Humbook se ale netýká jen autorů. V galeriích probíhaly i jiné akce; semináře jako například Jak fotit knihy, slavili jsme i výročí Harryho Pottera, který je tu s námi už 20 let, ale promluvili i velcí čeští bloggeři. Festival letos ukončila zpěvačka Debbi. 

Moje dojmy: 

Jelikož jsem bohužel na prvním ročníku nebyla, nemám s čím porovnávat, takže si myslím, že byl úžasný. Humbooku se zúčastnilo asi kolem 1200 lidí, takže fronta na autogramiádu se táhla doslova od nevidím do nevidím (poslední člověk ve frontě čekal snad přes dvě hodiny), ale stálo to za to. 

Velmi mě překvapil nebývalý zájem o Joelle Charbonneau. Abych pravdu řekla, právě Joelle mi přišla z autorek úplně nejsympatičtější. Myslela jsem si, že když se budeme fotit s Jenny, že o tu se budeme rvát jako splátci o výhru, jenže se tak nestalo. Ano, byl boj dostat se poblíž ní, ale ještě o trochu víc jsme se porvali právě o Joelle. 

Byl obrovský zážitek říct jim, že jsou úžasné. Bylo úžasné zjistit, že patří k fandomu Harryho Pottera. Byl ten největší zážitek potřást si s nimi rukou.

Během té doby, co jsme stáli v řadě, jsem si v duchu ujasňovala, co bych jim mohla se svou anglickou, chabou zásobou slov asi tak říct. 

Jenže ve chvíli, když jste konečně před nimi, vám všechna slova zmizí a vy musíte improvizovat. A protože nejsem angličtinář, byla jsem na tom docela bledě. 

Ne že by se ztratila všechna slova, to ne. Jenom... Zradí vás mozek a vás nenapadá způsob, jak byste řekli těm lidem, co chcete, aby to pochopili. Všechno, co jsem jim chtěla říct, mi znělo v hlavě česky. 

A když vám vypoví službu tato část mozku, zbude vám už jen jedna zbraň: tón hlasu. 

Byla jsem vůbec ráda, když jsem před nimi vykoktala větu, že budou mé kamarádky už jenom tím, jaké jsou. 

Kromě autorů jsem ale potkala spousta booktuberek. Od Apollis, k Marilee a spousta, spousta dalších. Potkat lidi, které znáte jenom ze streamů, z fotek a recenzí jejich knih, byl taky jeden z těch neuvěřitelných zážitků. Těžko říct, co bylo lepší. 

Děkuju autorům a báječným lidem, kteří přijeli, děkuju mým rodičům, kteří jeli se mnou, děkuju děkuju děkuju :D. Myslím, že Humbook se stane každoroční událostí. 

A co vy a Humbook?